Ahoj Stando, v klubové anketě na Instagramu, kde se hlasovalo, s kým bude tento rozhovor, jsi za sebou nechal bombera Petra Frýdu, jehož fanklub je početný, ale přesto jsi o jeden hlas zvítězil. Čím si to vysvětluješ a jsi rád, že si fanoušci vybrali právě tebe?

Ahoj Honzo, děkuji tobě a fanouškům za příležitost k rozhovoru. Je pro mě pocta zvítězit právě nad takovým jménem jako je Peťa Frýda, každopádně vysvětlit jak se to stalo, ti nedokážu.

Jistě máš početné zástupy fanoušků a hlavně fanynek. Pojďme se ale podívat na tvé začátky, kde jsi poprvé přičichl k florbalové holi a proč?

Už od malička jsem každé léto chodil s kamarády na hřiště u školy Dr. Horáka, kde jsme se snažili hrát něco jako florbal. Vzhledem k tomu, že jsem v té době hrál zároveň i fotbal a florbal mě ještě tolik netáhl, tak jsem to neřešil.

Na florbalové palubovce ses jako spousta našich hráčů objevil poprvé v dresu konkurenčních FbC Playmakers, kde jsi ovšem odehrál pouhé 4 zápasy za dorostenecký tým a poté jsi okamžitě nabral cestu směr SK K2. Jak se tento přestup odehrál a kdo objevil tvůj talent?

Na mém druhém turnaji, po druhém zápase za mnou přišel trenér “eskáčka” Radek Pařenica a zeptal se mě, jestli bych to nechtěl zkusit u nich. No a protože my byli v tabulce poslední a SK K2 hrálo o první trojku, tak jsem se dlouho nerozmýšlel a po vleklém papírování jsem odešel původně na hostování a poté na trvalý přestup sem do klubu.

V následující sezoně (2018/2019) už jsi byl nepostradatelným článkem sestav dorostenců i juniorů SK. S dorostenci jste skončili na solidním 4. místě a s juniory jsi dokonce oslavil titul. V obou těchto týmech jsi zakončil sezonu jako 4. nejproduktivnější hráč v týmovém bodování. Byla tato sezona zlomová a zatím nejúspěšnější z tvého pohledu?

Řekl bych, že v obou případech ano. Měl jsem štěstí na to, že jsem měl v týmu dobré spoluhráče a to se pak ty body sbírají snadno. V té sezoně jsem v týmu dorostenců začal hrávat v lajně s Gekasem a Andělem, se kterými se mi hraje zatím nejlépe a doufám, že spolu budeme hrát i v budoucnu. Titul v juniorech beru jako zatím největší týmový úspěch, myslím, že to bylo dokonce bez jediné prohry.

V minulé sezoně (2019/2020) jsi byl věkem pořád dorostenec, přesto se ti poprvé povedlo ovládnout týmové bodování juniorů (33 bodů v 15 utkáních) a dovést tým na druhé místo soutěže, jak hodnotíš toto umístění? Je pro tebe důležitější vyhrané bodování nebo druhé místo týmu?

Nebudu lhát, bodování celkem prožívám (smích) a jsem rád, že jsem skončil první, ale mnohem radši jsem za dobré umístění týmu. I když jsme měli tým na to, abychom vyhráli ligu znovu. Bohužel některé důležité zápasy se nepovedly a my tak skončili druzí. Sezona v dorostencích už tak dobrá výsledkově nebyla.

V téže sezoně ses zúčastnil dorosteneckých výběrů Olomouckého kraje, jak se ti tam dařilo?

Na prvních trénincích jsme byli 4 z Prostějova a já vůbec nečekal, že bych se mohl dostat až do závěrečného týmu, ale stalo se tak i díky onemocnění jiného hráče. Na závěrečný turnaj jsme jeli společně s Matějem Pechou, já nevěděl co od toho očekávat, na rozdíl od něj. Bodově jsem sice bohužel vyšel na prázdno, ale turnaj jsem si užil a nabral mnoho skvělých zkušeností.

V aktuální pozastavené sezoně se ti povedlo prodrat se do sestavy A-týmu, v 1. kole poháru jsi zaznamenal 2 body ve 4 utkáních, poté jsi stihl ještě 3 zápasy Divize, ve kterých jsi vstřelil 2 góly, jeden z nich padl hned ve tvém premiérovém ligovém utkání do branky Vsetína a také jsi ochutnal atmosféru B-týmu, když jsi při úvodním turnaji stihl zapsat hned 4 body ve 2 utkáních. To vše jako nejmladší hráč obou týmů, opravdu snový vstup do dospělého florbalu. Jak vzpomínáš na tyto zápasy a premiérové zářezy? Jaké vnímáš rozdíly mezi mládežnickým a dospělým florbalem?

Já se začal seznamovat s dospělým florbalem už sezonu předtím, kdy jsem chodil pravidelně na tréninky mužů, ale hrát jsem ještě nemohl, protože jsem byl věkem ještě dorostenec. Hned jak jsem byl nominován na pohár, tak jsem začal přemýšlet nad tím, abych se ukázal v dobrém světle a třeba se dostal někdy do sestavy i v sezoně, což se snad povedlo, i když bodů mohlo být i víc, kdybych párkrát trefil bránu. Při mém prvním zápase v Divizi (Vsetín) mi dal důvěru teď už bývalý trenér áčka Radek Pařenica a za to jsem vděčný. Od začátku toho zápasu jsem byl celkem nervózní, ale prvním gólem to ze mě opadlo. Dostal jsem přihrávku od Novisa, na místě jsem se otočil a pomalou střelou se trefil pod ruku gólmana. Bohužel moje radost netrvala dlouho, zápas nakonec dopadl opravdu špatně a my odjeli domů s debaklem. V mém druhém zápase, na půdě Olomouce, jsem dostal příležitost zahrát si v první lajně po boku Helise a Smiču, čehož jsem si moc vážil. Na zápase nás podporovalo hodně našich fanoušků a mých kamarádů, vytvořili nám domácí atmosféru a já doufal, že vstřelím další gól a budu ho moct s nimi oslavit, bohužel když nedám minimálně 4 šance, tak je to těžký. Naštěstí zápas dopadl dobře a my se mohli radovat z výhry a užít si skvělou děkovačku s fanoušky. V zatím posledním zápase jsem se už zase prosadil, ale výsledek byl opět špatný. Mezitím jsem byl nominován na turnaj B-týmu a to jsem bral také jako velkou poctu. Měl jsem štěstí, že jsem chytl v lajně dobré spoluhráče, se kterými se mi hrálo dobře. Hlavně jsem měl možnost opět hrát po boku takové persony jako je Petr Frýda. To, že jsem v obou týmech byl jako nejmladší hráč, beru jako takový bonus. A rozdíly? Co se týče hry do těla, tak pro mě jsou ještě větší, vzhledem k mé výšce a postavě, ale když si člověk zvykne, tak to tolik nevnímá. Herně bych řekl, že mužský florbal je rychlejší, přesnější a náročnější.

Aktuální situace ti znemožnila ještě více rozvíjet svůj čich na góly a trápit obrany soupeře, udržuješ se nějak ve formě? Případně jak jinak trávíš volný čas?

Volný čas momentálně trávím hraním na konzoli, sledováním nějakých filmů či seriálů, chozením ven a nebo spaním. Abych se alespoň trochu udržel ve formě, tak si sem tam zajdu zaběhat na ovál nebo si zacvičím doma. To je tak vše, co bych ti na to řekl.

Jaké podle tebe bude mít A-tým ambice v příští sezoně pod vedením trenéra Marka Vlčka? A jaké jsou tvé osobní ambice do dalších sezon?

Co se týče týmových ambicí, tak to není otázka přímo pro mě, ale doufám, že budeme hrát o vrchní příčky v tabulce, na které podle mého názoru máme. Mé osobní ambice jsou takové, že bych se chtěl ustálit v sestavě A-týmu a jelikož budu stále junior, tak chci dovést tým juniorů k nejlepšímu umístění v lize.

Je o tobě známo, že jsi velkým fanouškem Chicago Blackhawks, proč zrovna tento klub a jak dlouho trvá toto spojení? Sleduješ i jiné sporty a týmy?

Když jsem byl mladší, tak jsem NHL vůbec nesledoval, to se změnilo přibližně v roce 2017, kdy jsem se sem tam koukl na nějaké zápasy. Chicago se mi zalíbilo ze všech týmů asi nejvíc, v čele s mým oblíbencem Patrickem Kanem. Vyložený důvod proč zrovna Chicago asi nemám. Od nějakých 13 let chodím pravidelně na hokej sem do Prostějova, což je prostě srdcová záležitost. Dále hodně sleduji fotbal, kde fandím týmům Realu Madrid a Spartě Praha.

Je tedy Patrick Kane tvým sportovním vzorem nebo je to někdo jiný? Máš případně florbalový vzor?

Dá se říct, že je to takový můj sportovní vzor, kterého nejvíce obdivuji. Florbalový vzor nemám, protože kromě toho, že ho hraji, tak ho popravdě moc nesleduji.

Ve florbalových kruzích koluje, že jsi vášnivým hráčem Fantasy NHL, kde zatím v druhé nejvyšší Grešlák League držíš druhé místo, shodou okolností, minulý týden jsme odehráli proti sobě a ty jsi těsně podlehl, přibliž čtenářům o co se jedná a jak vidíš své ambice pro celou sezonu?

Fantasy NHL je hra, při které má každý hráč vlastní tým, který si vybere z reálných hráčů NHL v draftu. Celá sezona probíhá tak, že každý týden hraje jeden tým proti druhému a který tým zaznamená více bodů, vyhrál zápas. Body se dostávají podle toho, jak hráč v reálném NHL odehraje zápas. Mé ambice pro letošní sezónu jsou vysoké a minimálně do semifinále bych se chtěl dostat. Zatím doufám v nejlepší umístění pro play-off.

V průběhu minulého léta ses propracoval také do hlavního týmu Sexmeraldy Prostějov a navštívil jsi turnaje v Píšti, Plzni a Berouně, jak vzpomínáš na tyto turnaje? Je pro tebe čest oblékat tento dres?

Na začátek bych tě opravil, turnaje v Píšti jsem se bohužel zúčastnit nemohl. Každopádně možnost hrát za takové mužstvo jakým je Sexmeralda, je podle mého to největší, co ve florbale může kdokoliv dosáhnout. (smích) Na turnaj v Plzni vzpomínám velmi rád, i když naše cesta bohužel skončila už v osmifinále. No a na turnaj v Berouně vzpomínám ještě radši, jelikož jsme na neoficiálním MČR ve florbalu 3v3 uhájili krásné třetí místo. (smích)

Na internetu je novým fenoménem florbalový podcast na Spotify s názvem Kličky s Korčou, sleduješ tento počin? Případně chtěl by ses objevit taky v jedné z epizod?

Tyto podcasty pravidelně poslouchám a hodně se mi líbí, obzvlášť ten s Péťou Frýdou, u kterého, podle mého názoru, se ale málo řešila politika. (smích) Určitě kdyby byla možnost, rád bych se tam také objevil.

Na závěr klasická otázka, na zádech nosíš v mládežnických kategoriích číslo 9, máš k tomu nějaký zvláštní vztah nebo je to náhoda? V dospělé kategorii má tvé oblíbené číslo klubová legenda Jindra Kratochvíl, proto jsi zvolil nové číslo 18, trápí tě to nebo na tom nelpíš?

Když jsem přišel do SK, tak jsem tohle číslo dostal. Neměl jsem nějak na výběr, ale postupně jsem si na tohle číslo zvykl a oblíbil si ho. Jenže jak jsi zmiňoval, v mužích bylo tohle číslo zabrané a ještě takovým jménem, takže mi nic jiného nezbývalo. Od Radka Pařenici jsem obdržel dres s číslem 18. Číslo na dresu moc neřeším, takže mi to zase tolik nevadilo.

Děkuji za rozhovor a snad brzo na viděnou na palubovce naší nové haly!

Také děkuji a doufám, že se brzy uvidíme na tréninku.