Kariéra Martina Fráni je krátce spjata i s naším oddílem. V roce 2007 byl jedním z prvních hráčů našeho nově vznikajícího oddílu. Do utkání nastupoval po boku Zajíčka, Nováka a nebo živoucí legendy Jiřího Kroupy. Avšak v našich barvách se příliš dlouho neohřál a odehrál zde několik utkání. Během této sezony se stává trenérem extraligových žen Olomouce, později i A týmu mužů. Během tohoto období trénuje čtveřici Čmela, Hél, Krnáč a Vašut. Nepřišel tak do zcela neznámého prostředí.

Ahoj Martine, jsme velice rádi, že jsi přijal nabídku trénování mužů v našem klubu. Jelikož Tě většina členu našeho oddílu pořádně nezná, prosíme krátce se nám představ.

Ahoj. Nabídku jsem dostal od Jirku a Patrika na začátku léta. Přišla o rok dříve, než jsem sám chtěl začít opět trénovat, tak to bylo poměrně těžké rozhodování, jestli volný čas věnovaný dětem a rodině, z části trávit zase florbalem. Nakonec jsme se dohodli na podmínkách, za kterých je možná oboustranná spolupráce. Jinak mám dvě dcery a velmi tolerantní manželku, s kterou jsem nedávno oslavil 10 let od svatby.

Pocházíš z Horky nad Moravou, kde máš rodinu, pracuješ v Olomouci a trénuješ v Prostějově tým, který vyhlásil před sezonou jasný cíl – postup. Jak moc je těžké skloubit tohle vše dohromady?

Narodil jsem se ale v Prostějově. :) Momentálně žijeme v Horce nad Moravou a před 5-ti lety to bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsme s manželkou udělali, že prchneme z centra Olomouce, tak aby naše rodina byla spokojená a žila v klidu v dnešní hektické a uspěchané době postavené na Internetu a Facebooku. :) Mladší ročníky a Jiří si teď jistě klepou na čelo, ale pochopí, až budou mít rodinu. Vše ostatní se zatím naštěstí skloubit časově dá, jinak bych nabídku ani nepřijal. V tomto mám poměrně jasno.

S Olomoucí máš jako trenér velké úspěchy v lize i poháru, který moment Ti nejvíce utkvěl v paměti?

Těch momentů je více. Hned první se mi vybaví Extraligový ženský tým FBS Olomouc, kdy jsme téměř dosáhli na bronzovou medaili, nebýt pár nepovedených zápasů v závěru sezóny. Tehdy to absolutně nikdo nečekal, neboť Olomouc vždy hrála a i teď hraje pouze o udržení v této soutěži. To byla velká zkušenost jak trénovat a hlavně umět komunikovat s hráčkami. Navíc už tehdy začali mé první trenérské vazby na Prostějov, neboť jsem měl i B tým, který tvořily zejména hráčky z Prostějova, z nichž 3 hrály také Extraligu za A tým (Rullová, Smičková a Krpcová).
Druhým velkým momentem bylo převzetí mužského A-týmu, kde bylo jasným cílem vystoupat z Olomoucké ligy co nejvýše. Zde se sešla velmi silná generace kluků (převážně končících juniorů), kteří měli chuť něco dokázat plus byl tento tým postupně doplněn o pár velmi zkušených hráčů z regionu z jiných klubů a mužů FBS Olomouc. Ty 3 roky u mužů byly pro mě hodně časově náročné a byl jsem po nich vyždímaný jak citrón. Takže následovala dlouhá pauza.
Na závěr je nutné říct, že v obou případech to nebyly mé úspěchy, ale vždy celého týmu, který se podařilo vždy poměrně vhodně poskládat, takže se nám pak dařilo i po sportovní stránce.

Pohár je již minulostí, A tým vstoupil úspěšně vstoupil do nové sezóny. Jak hodnotíš začátek sezóny?

Já hned na prvním tréninku všem zdůrazňoval, že pohár je pro nás důležitý. S hráči jsem se postupně seznamoval, takže v základní skupině jsem ještě sám netušil, co od některých čekat. Herně jsme šli ale postupně nahoru, takže v posledních dvou kolech jsme hráli poměrně slušně.
V poháru byly dva významné momenty, z kterých musíme čerpat dál. Ten první je herní nedisciplinovanost ve 3. třetině v zápase s Letkou, kdy jsme soupeři v závěru lacině darovali výhru, přitom to mohlo být drama až do konce. Druhým momentem byl zápas ve Znojmě, který se hrál ve velkém tempu. Hráči dřeli opravdu na krev celou dobu, za což byli odměněni postupem do dalšího kola. Takto je nutné přistupovat i k dalším zápasům.

K týmu se připojil Richard Rexa, můžeme očekávat příchod dalších posil a nebo je již kádr uzavřený?

Posily má na starosti spíše Jirka Kroupa, s kterým pravidelně organizační věci řeším po telefonu i několikrát v týdnu. Tým uzavřený ještě zcela není. Koncem prosince se připojí Honza Hél, který tak zvýší konkurenci v útoku. Uvidíme ale, jak na tom bude s hokejkou. Momentálně hledám i ve vlastních řadách ještě jednoho centra, tak ať mámě 3-4 a můžeme hrát na 3 kvalitní útoky.
No a hodil by se ještě šikovný kreativní obránce, těch máme málo, takže pokud někdo ze současných nemůže hrát, tak je to celkem problém. Tady nás tlačí bota asi nejvíc.

V minulosti jsi trénoval čtveřici Čmela, Hél, Krnáč a Vašut, jak moc jsi se těšil na obnovení spolupráce s těmito hráči?

Jsou to hráči, ke kterým mám velký respekt, neboť florbal hrají velmi dlouho (pamatuji si je ještě jako juniory), věnují mu stále hodně času a pořád mají vysokou herní kvalitu. Jsou oporami týmu v SK K2 a byli jimi i v Olomouci. Navíc jsou lidsky v pohodě, takže se s nimi dá bavit i když se třeba zrovna nedaří. A je pravda, že to byl také jeden z velmi důležitých aspektů, při mém rozhodování jestli jít trénovat do Prostějova.

V první sezoně našeho oddílu jsi byl součástí A týmu, vzpomínáš si na tuto krátkou etapu své kariéry?

Já si hlavně vzpomínám na ty roky ještě před rozdělením, do dvou prostějovských klubů. Tehdy se nám herně poměrně dařilo, společné herní tréninky s Áčkem nám taky daly hodně, florbal všechny bavil a Jiří byl pořád stejně specifický tak jako teď, jen tak o 30 kilo lehčí. Po rozdělení jsem toho v SK K2 už moc nenahrál, neboť dojíždění bylo pro mě časově náročné a navíc jsem se začal věnovat více trénování právě v Olomouci.